Digitalizace starých map pro každého

11.12.2014 20:00


Jak vypadalo vaše město před několika staletími? Kudy vedly hlavní cesty a toky dnes regulovaných řek, kde se nacházely dávno zmizelé rybníky? To jsou jen některé z mnoha otázek, na které dokáže odpovědět pohled do starých map. V depozitářích různých českých paměťových institucí jsou jich desítky tisíc, nejstarší pocházejí z 16. století.

Odborníci se je ve spolupráci s nadšenci a dobrovolníky snaží postupně zpřístupnit široké veřejnosti. Instituce své mapy postupně skenují a zveřejňují na internetu. Ale tím práce zdaleka nekončí. Je zapotřebí je tzv. georeferencovat – zasadit je do současného souřadnicového systému.

To byla dosud doména odborníků, kteří k tomu potřebovali poměrně složité a drahé počítačové programy. Odborníci z Moravské zemské knihovny ale ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou UK a několika dalšími institucemi v rámci projektu TEMAP (Technologie pro zpřístupnění mapových sbírek ČR) pracují na vývoji jednoduššího softwarového systému.

„Tento software umožňuje georeferencování digitalizovaných starých map takovým způsobem, aby to mohli dělat dobrovolníci, to znamená kdokoliv, kdo má přístup k internetu a internetový prohlížeč,“ říká hlavní řešitel projektu Petr Žabička z Moravské zemské knihovny. Díky tomu mohou i laikové jednoduše zpracovávat sbírky libovolné instituce, která svoje mapy digitalizuje a umístí na web. Pětiletý projekt potrvá do příštího roku a jeho celkový rozpočet činí 25 milionů korun.

 

Jak na to

Na portálu www.staremapy.cz, kde zájemci najdou i názorné instruktážní video, se zobrazuje vedle sebe vždy stará mapa a současná mapa z Googlu. Prvním úkolem je rozpoznat shodná místa a označit je kliknutími myší. Potom je třeba vyznačit plochu mapového pole v rámci digitalizovaného listu – tedy „vyříznout“ samotnou mapu bez vysvětlivek, doprovodných obrázků a podobně – a o zbytek už se postará sama aplikace.
Chce to ovšem i velkou dávku trpělivosti. Mapy nejsou vždy psané česky, historické místopisné názvy se navíc často liší od těch současných. Řada objektů v průběhu staletí zanikla, krajina se proměnila.

„Mapy jsou nepřesné a práce s nimi vyžaduje znalost historického kontextu. Je to často dobrodružná badatelská práce plná rébusů, které je nutné řešit. To je ale současně i hlavní přínos: veřejnost se prostřednictvím map zábavnou formou dozvídá víc o minulosti naší země i celého kontinentu,“ říká Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty UK.

Vloni na jaře proběhlo první kolo soutěže, v níž dobrovolníci zpracovávali staré mapy právě na zmíněném webovém portálu. Během dvou měsíců na mapách naklikali více než 20 tisíc bodů. Mnozí z nich ale v práci pokračovali i po oficiálním skončení soutěže a do dnešního dne k sobě přiřadili víc než 450 000 bodů na 12 500 mapách. Největší nadšenec, učitel dějepisu a českého jazyka Ondřej Dedek, naklikal na mapách víc než 100 000 bodů a přiznává, že se na tomto koníčku stal lehce závislým.

 

Můžete soutěžit

Digitalizace ovšem pokračuje a stále přibývají další naskenované mapy. Zítřkem proto do úložiště přibude 17 000 nových přírůstků, které budou čekat na zpracování. Soutěž potrvá do konce ledna, kdy organizátoři opět vyhlásí tři nejaktivnější dobrovolníky. Ty pak odmění zajímavými cenami.

První cenou je mapa Evropy Everta Gijsbertsze z roku 1598, respektive její věrná kopie na plátně v původní velikosti. Tento unikát se objevil vloni právě díky digitalizaci v Mapové sbírce Přírodovědecké fakulty UK. Druhou cenou je kopie mapy Moravy z roku 1624, jejímž autorem není nikdo menší než filozof a humanista Jan Amos Komenský. „Ačkoliv se jedná o jeho jediné mapové dílo, získalo si ve své době mimořádnou oblibu. Originál byl velice úspěšný, vycházel ještě dalších sto let a je to jedna z nejkvalitnějších map Moravy z tohoto období,“ říká Eva Novotná. Třetí cenou je katalog letošní výstavy Poklady mapové sbírky, který obsahuje 50 kvalitních vyobrazení vzácných map a glóbů s jejich podrobnými popisy.

Jak připomíná Petr Žabička, všechny mapové sbírky, které se na českém serveru zpracují, jsou pak zpřístupněny i prostřednictvím mezinárodního vyhledávače www.oldmapsonline.org, který shromažďuje historické mapy z významných institucí celého světa. „Tam mohou lidé jednoduše najít mapy vybraného území a z konkrétního období, které je zajímá,“ říká Petr Žabička.

 

Kudy tekly řeky

K čemu vlastně digitalizaci starých map potřebujeme? Nejde jen o zachování historického dědictví pro další generace, mapy mají i praktické uplatnění. Například při územním plánování se s ohledem na riziko povodní vyplatí zkoumat, kudy kdysi tekla řeka.

„Kromě toho, že jsou tyto mapy krásné, slouží nám také pro současné projekty a úvahy o revitalizaci české krajiny a vodních ekosystémů,“ říká geograf a hydrolog profesor Bohumír Janský z Přírodovědecké fakulty UK. „Je velmi důležité postihnout vývoj – kde došlo k regulaci řek, napřímení toků, kde zmizely meandry. To všechno jsou velmi cenné informace,“ uzavírá profesor Janský, který je prezidentem České geografické společnosti.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/stare-mapy-ozivaji-v-pocitaci-d2o-/veda.aspx?c=A141201_121742_ln_veda_ape

 

Cestování po mapě

Cestovat po mapě napříč staletími umožní zájemcům projekt TEMAP. V jeho rámci mohou dobrovolníci z řad veřejnosti v jednoduchém webovém rozhraní na stránce www.staremapy.cz přiřazovat ke starým mapám souřadnice současných map. Na historickou mapu, v tomto případě Moravy (A), se zanesou orientační body (B) a tytéž body se vyznačí do dnešní mapy (C). Systém propočítá a porovná souřadnice obou map (D) a promítne je přes sebe (E).