Město – voda – život

02.08.2015 08:19

Podobně jako je voda jednou z podmínek samotného života, zcela nenahraditelnou úlohu má i v našich sídlech. Řada měst vznikla právě v přímé návaznosti na přirozený vodní zdroj a možnosti obživy, které nabízel. Vedle mnoha užitkových funkcí, jež má voda ve městech i dnes, narůstá také její sociální význam. Lidé její zdroje rádi vyhledávají, pro rozvoj veřejného prostoru tak voda nabízí obrovský potenciál, který často spočívá v samotném jejím zpřístupnění.

V českých městech je postoj k tvorbě vodních prvků spíše rezervovaný. Důvodem je často obava z finanční náročnosti spojené s pořízením vodního prvku, i jeho následnou údržbou. Podle zahradní architektky Markéty Pešičkové se tak u nás design podřizuje hlavně náročnosti údržby. „Lidé se bojí novot. Ve světě, například ve Skandinávii, je k tvorbě vodních ploch ve veřejném prostoru úplně jiný přístup. Nikoho nenapadne vodu ohrazovat a stavět zábradlí kolem vodní nádrže. Naopak se snaží lidi k vodě přivést, jsou tam schody, mola, můžete si smočit ruce, nohy, dostat se do kontaktu s vodou.“

Jako inspirativní vidí skandinávské země i zahradní architekta Radmila Fingerová: „Například Dánsko je země ze všech stran obklopená mořem, a přesto mají všude mnoho vodních ploch. U nás je to hlavně o překonání technických problémů, často také panuje až neadekvátní strach z norem. Svou roli hrají tedy především finance, odvaha a údržba.“

Mezi atraktivní a vysoce ceněná pobytová místa u nás patří městská nábřeží. Jejich navrhování a tvorba musí reflektovat širokou škálu požadavků. K těm hlavním, jež je nutné sladit často na velmi omezeném území, patří povodňová ochrana, ekologie a celková podoba a vstřícnost veřejného prostoru vůči lidem. Nelehkým, ale důležitým úkolem architekta je najít mezi nimi správnou rovnováhu. U nás se to podařilo například AP ateliéru Josefa Pleskota v Litomyšli nebo ateliéru Florart Pavla Šimka v Sušici. Podle architekty Pavly Melkové je prostor řeky ve městě jakýmsi rodinným zlatem. Ve své eseji „Význam řeky ve městě“ (časopis Architekt 1/2013) uvádí: „Z hlediska celkového urbanismu by rozvoj města měl ctít a posilovat roli řeky jako prázdného prostoru – šanci pro své uvolnění, vydechnutí. … V prvé řadě by měly být zkultivovány a zpřístupněny ty části břehů, jejichž fyzická podstata s charakterem veřejného prostoru již existuje.“

Vedle říčních nábřeží a větších vodních ploch plní v zastavěném prostředí důležitou úlohu i menší vodní prvky: kašny, fontány, pítka nebo mlžítka. Podobně jako zeleň voda významně ovlivňuje mikroklima města: snižuje extrémní teploty v horkých dnech, zvyšuje vzdušnou vlhkost, prvky využívající tryskající nebo padající vodu navíc pročišťují vzduch od prašných nečistot. Voda je také vítaným doplňkem dětských hřišť. Její vhodné využití může spojit hru s poznáváním základních fyzikálních zákonitostí a zážitkovým učením. V neposlední řadě představuje voda, resp. její zdroj důležitý estetický a kompoziční prvek ve veřejném prostoru. V podobě uměleckého díla může významně podpořit jeho reprezentativní charakter. „Ztvárnění, použitý materiál a proporce těchto prvků by měly odviset od typologie a charakteru veřejného prostranství, kam jsou navrhovány.“ (Manuál tvorby veřejných prostranství hl. m. Prahy). Zcela netradičně téma vody pojali ve městě, které má tento živel už v samotném názvu: naučnou stezku Voda je věda.

 

Zdroj: https://www.promenypromesta.cz