Význam a ochrana alejí

Význam alejí se odvíjí od alejí jako stanoviště živočišných druhů v městské aglomeraci a v jinak nehostinném prostředí zemědělské krajiny. Aleje, zvláště s keřovým podrostem mohou být do jisté míry biokoridorem umožňujícím pohyb živočišných a některých rostlinných druhů mezi stanovišti. Zvláštní situace vzniká u alejí v rozpadu, které současně vyžadují sanaci, nebo zásah proti šíření chorob a škůdců. Lze zde uplatnit § 5 o obecné ochraně rostlin a živočichů, kde se v odst. 1 uvádí, že „Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny“, nebo pokud je lokalita zařazena mezi Evropsky významné lokality. Rozpadající se mrtvé stromy pak mohou z výše uvedených důvodů být hodnotným stanovištěm. Vlivy vyvolané navrhovaným postupem obnovy aleje je pak třeba hodnotit podle § 45i.

U stromů s výskytem chráněného hmyzu je třeba respektovat opatření, jako např.: Nesmí dojít k zásahu do dutin ve stromech. Ořez větví je nutné omezit pouze na část nad cestou. Do větví nad polem, které neohrožují provoz na cestě, nesmí být zasahováno.

Na počátku 21. století dochází k rušení alejí pod záminkou nebezpečnosti pro vzrůstající silniční provoz. Některé velmi staré aleje však zůstávají státem chráněny coby významné přírodní památky. Aleje lze chránit na základě historické a kulturní hodnoty výsadby, jako biokoridor, útočiště hmyzu a jiných živočichů, ale například i vzácných druhů hub v rozpadajících se exemplářích. Kácení jednotlivých stromů podléhá oznamovací povinnosti příslušnému místnímu úřadu. Podle památkového zákona jsou historické aleje „významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti... ... jako projevy tvůrčích schopností a práce člověka...“. Jednotlivé stromy je podle zákona zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Je stanoveno ochranné pásmo a může být stanoven způsob péče.

Zákonem o ochraně přírody a krajiny v platném znění (ZOPK) jsou staré aleje chráněny především jako „památné stromy“ (PS) § 46 (dle Ústředního registru ochrany přírody je v roce 2010 chráněno 239 stromořadí), anebo „Smluvní ochranou“ dle § 39, jsou-li aleje a stromy umístěny v chráněných evropsky významných lokalitách. Ochranou je dle zákona míněno, že je strom zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Jsou však stanoveny výjimky ze zákazů u památných stromů podle § 46 odst. 2 například v případech, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody. Povolení ke kácení lze vydat „...ze závažných důvodů po vyhodnocení funkčního a estetického významu dřevin. Povolení ke kácení dřevin na silničních pozemcích může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě se silničním správním úřadem a povolení ke kácení dřevin u železničních drah může orgán ochrany přírody vydat jen po dohodě s drážním správním úřadem“.

Povolení není třeba „ … ke kácení dřevin se stanovenou velikostí, popřípadě jinou charakteristikou. Stanovenou velikost, popřípadě jinou charakteristiku určí Ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem“. (podle § 8 vyhlášky č. 395/1992 Sb. je stanovenou velikostí obvod kmene do 80 cm ve výšce 130 cm.). Povolení rovněž není třeba „… ke kácení dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů, nebo při provádění výchovné probírky porostů, při údržbě břehových porostů prováděné při správě vodních toků, k odstraňování dřevin v ochranném pásmu zařízení elektrizační a plynárenské soustavy prováděném při provozování těchto soustav a z důvodů zdravotních, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Kácení z těchto důvodů musí být oznámeno písemně nejméně 15 dnů předem orgánu ochrany přírody, který je může pozastavit, omezit nebo zakázat…“.

Kácení bez povolení úřadu je povoleno je-li jejich stavem zřejmě a bezprostředně ohrožen život či zdraví, nebo hrozí-li škoda značného rozsahu.